Srpen 2011

Příběh Ostružinového drápa- 10. část

31. srpna 2011 v 8:58 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Ráno se Ostružiňák probudil až jako poslední. Posadil se a rozhlédl se. "Hledáš svého učitele?" zeptal se Rychlík, který seděl hned vedel něj. "No, vlastně ano." odpověděl. "Ten tu dneska není. Šel někam s Modrou hvězdou, jen už nevím kam..." Ostružiňák se podivil. Vždyt' mu včera Ohnivous nic neříkal. Nebo, že by mu to říkal a on jen neposlouchal? To bylo také možné...
Ostružiňák vyšel z učednického doupěte. Chtěl zajít za jeho matkou, ale zastavila ho Světlá bouře, která ho uviděla. "Ostružiňáku, tvůj učitel tu dneska není, jak už asi víš. Bud trochu užitečný a běž nalovit pro klan." Ostružiňák se chtěl ještě zeptat kam jeho učitel šel, ale nestihl to. Světlá bouře už byla pryč.
Ostružiňák šel tedy lovit. Dneska se mu moc nedařilo. Ještě ho bolelo celé tělo od včerejšího výcviku. A nvíc mu pořád vrtalo hlavou kam jeho učitel s Modrou hvězdou mohl jít...
Nakonec ulovil jen tři myši, dva hraboše a nějakou vránu. Dost slabý úlovek na to, jak dlouho lovil. Donesl kořist na hromadu. Napadlo ho, že by něco mohl odnést starším. Popadl ty dvě myši a jednoho hraboše a šel. Když ho Ouško pustil dovnitř, Jednoočka se na něj nepřátelsky podívala.Ostružiňák sebou pod jejím pohledem trošku škubnul. "Já, jen jsem vám donesl nějé jídlo." mňoukl roztřeseně. "To jsi hodný," mňoukl mile Ouško. Jednoočka se na něj však i nadále dívala zlým pohledem. "No, tak snad abych už šel," vycouval Ostružiňák. "Jestli chceš..." mňoukl Ouško, který už okusoval hraboše.

Anketa

30. srpna 2011 v 19:55 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Tak co?

Příběh Ostružinového drápa- 9. část

29. srpna 2011 v 10:55 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Další ráno měl už Ostružiňák opět výcvik. Ohnivous naněj počkal před vchodem do tábora. "Dobré ráno Ohnivousi, co budeme dneska dělat?" zeptal se. "Bojovat. Chci vidět jak jsi na tom se svými bjovými schopnostmi." Ostružiňákovi zasvítili oči radostí. Bojový výcvik, ten měl on nejraději.
V písčitém dolíku si sedli naproti sobě. Ohnivous ho vyzval aby na něj zaútočil. Ostružiňák zapřemýšlel jakou taktiku by měl na Ohnivouse zvolit. Ohnivous byl totiž velký a silný kocour. Nakonec se rozhodl že ho přeskočí a pak mu rychle skočí na záda. Odrazil se a skočil. Ohnivous přesně tohle čekal. Ostružiňák se ještě ani neotočil aby mu na ty záda mohl skočit a už ležel na zemi. Ohnivous několik kroků odstoupil a nechal Ostružiňáka vstát. Trénovali dlouho, až se Ostružiňákovi povedlo Ohnivouse přeprat. Když se vracel do tábora celé tělo ho bolelo. Zašel si ještě vzít myšku z hromady, pak si jen umyl kožíšek a už spal...

Člen- Bílá rokle 2

28. srpna 2011 v 18:02 | Stříbrná hvězda |  Členové klanu a přihláška
Vím, že to není nijak extra hezký...Spíš je to divný a hnusný. Ale snad se to bude Černé líbit :). Takže Černá: Tohle je pro tebe:



Tak co? Líbí se ti to aspon trochu? :D

Příběh Ostružinového drápa- 8. část

24. srpna 2011 v 16:45 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Ostružiňák zůstal u Popelavé celou noc. Brzy ráno se vrátil do učedníckého doupěte. Našel tam Veverku jak s čistila svůj kožíšek. "Ahoj Ostružiňáku. Co rameno?" zeptala se ho mile.
"Ahoj. Jo, dobrý."
"To je dobře."
"A Veverko...Proč jsi včera řekla Bílému vichrovi, že jsi mě viděla bojovat s tou kočkou?"
"Protože jsem věděla, že mluvíš pravdu a chtěla jsem ti pomoct.."
"Děkuju Ti." Veverka se na Ostružiňáka tak hezky podívala, a Ostružiňák si uvědomil, že je to vlastně velice hezká kočka...

Ohnivous, přikázal Ostružiňákovi at' zůstane v táboře a odpočívá, aby jeho výcvik mohl co nejdříve pokračovat. Pokud ho předtím hodně koček nemělo rádo, a něvěřilo mu, ted' už s ním nemluvil skoro nikdo. Asi jen jeho matka Zlatka, sestra Hnědka, učitel Ohnivous (ten mu také nevěřil na 100%, ale co měl dělat když byl jeho učitelem), Bílý vichr...a Veverka. Samozřejmě ještě pár dalších koček...Ale nechovali se k němu tak jako třeba k Popelíkovi nebo Kopretince...

Příběh Ostružinového drápa- 7. část

23. srpna 2011 v 10:05 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Cesta to byla namáhavá, jelikož rameno ho vážně bolelo. Navíc to nebylo zrovna nejlbíže. Než se dostal zpátky do tábora, Slunce už bylo nejvýše. V táboře bylo rušno. Když vešel do tábora, zraky všech koček se na něj obrátily. "Cos dělal? Napadla tě snas myš?" zasyčel kdosi posměšně. Posměšky pokračovaly.
Bilý vichr seděl ve válečnickém doupěti a čistil si kožíšek, když uslyšel ten hluk. Vyšel se podívat co se děje. Při pohledu na Ostružiňáka mu došlo, co se asi děje. "Nechte toho!" zavrčel pevným hlasem. Kočky ztichli, jelikož měli k Bílému vichrovi respekt. "Ostružiňáku, co se stalo? A kde je tvůj učitel?""No, šel jsem se projít, ale.." začal roztřeseně, ale někdo ho přerušil. "Tak projít jo?! To ti nezbaští ani netopýr!" Ostružiňáka napadlo, že má vlastně pravdu. Kdo mu uvěří, že se šel jen projít? "Ticho!" mňoukl Vichr, "Ostružiňku, pokračuj." "No, šel jsem se tedy projít, když v tom na mě zaútočila nějaká kočka. Nejspíš samotářka." "Ostružiňáku, jsi si jistý, že to bylo váně takhle?" Bílý vichr mu očividně také moc nevěřil. "Je to pravda," ozvala se roztřeseným hlasem Veverka. "Cože Veverko? Co ty o tom víš?" "Já... Já byla jsem lovit, ale uslyšela jsem syčení, prskání a kvílení, prostě zvuky boje." Ostružiňák se na Veverku udiveně podíval. Tohle nebyla pravda, jelikož ráno mu Vevrka říkala že dnes jde s Prachovousem přesně na opačnou stranu lesa. "No, tak to to asi bude pravda. Omlouvám se Ostružiňáku, že jsem ti nevěřil. Ted' jdi za Popelavou, aby ti to rameno ošetřila."

Ostružinový dráp od Wormsíka

23. srpna 2011 v 9:47 | Stříbrná hvězda
Děkuju Ti moc, je vážně nádhernej! Usmívající se


Příběh Ostružinového drápa- 6. část

21. srpna 2011 v 17:54 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Ráno šel Ostružiňák k hromadě s kořistí, vzít si něco k jídlu. Když procházeli kolem školky, uviděli Bílého vichra jak o něčem hovoří s Myškou a Vrbou. Zaselchli jak Bílý vichr mňouká: "Nevíte kde je Kopretinka? Potřebuji aby to vyřídila Popelavé." "Já bych jí to klidně vyřídil," nabídl se Ostružiňák. Kocour a kočky se na něj překvapeně podívali. Pohled od Myšky a Vrby se však s překvapeného změnil na nepřátelský. "Ty?!" zasyčela Myška. Bylo vidět, že se na Drápovu zradu nezapomělo. "Ne, Ostružiňáku. Tohle není úkol pro tebe," mňoukla mírněji, ale pořád trochu vztekle Myška. Ostružiňák pocítil zklamání. Copak on může za to co udělal jeho otec? Proč mu nikdo nevěří?... Ostružiňka přešla chut' k jídlu. Dnes neměl výcvik, jelikož jeho učitel šel lovit. Rozhodl se, že se půjde jen tak projít po lese. Ani nepřemýšlel kam jde. Šel a šel. Najednou zjistil, že je na hranici s Větrným klanem. Ostružiňák zavětřil. Ucítil pach neznáme kočky. Vzpoměl si, že kdosi mňoukal, že Vouskatý měsíc na shromáždění mňoukal, že toulavky se ted' často obejvovali v jejich teritorium. V tom ji i uviděl. Vychrtlá, hnědě mourovaná kočka. Kočka se odrazila a dopadla Ostružiňákovi na záda. Ostružiňák se pod její tíhou svalil k zemi. Kočka ho ted' držela přišpendleného k zemiá a chystala se k závěrečnému kousnutí. Toje můj konec! pomyslel si Ostružiňák. Ve zlomku vteřiny si však vzpoměl, jak mu Ohnivous vyprávěl, jak se mu už několikrát povedl z téhle pozice vykroutit a sobouj vyhrát. Byla to Ostružiňáková poslední naděje... Schoulil se do klubíčka, jakože se vzdává. Záfungovalo to! Kočka povolila stisk. Ostružiňák se jí vykroutil a povedlo se mu ji kousnout do nohy. Kočka se naštvaně otočila a zakousla se mu do ramene. Ostružiňákovi projela tělem ukrutná bolest. Tahle bolest mu dodala sílu. Vzchopil se a vyskočil na kočku. Ted' se pozice obrátily, kočka ležela na zemi a Ostružiňák na ní. Chtěl ji kousnout do krku, ale pak si vzpoměl na svého otce. Nechtěl být stejný jako on! Něchtěl tak krutě zabíjet! Proto kočku kousl "jen" do ramene. Kočka se mu snažila vykroutit. Ostružiňák ještě víc vytáhl drápy, a jak se mu snažila kočka vykroutit podrápal ji. Kočka s bolestným vřískotem utekla pryč. Tohle byl Ostružiňákův první souboj. A on vyhrál! Pocit radosti, však vystřídala ohromná bolest z kousnutí. Kulhal zpátky do tábora...

Nevím, jeslti v téhle době byl velitel ještě pořád Vysoký měsíc nebo Jednofousek. Dala už jsem Jednofouska, ale kdyby to byl ještě Vysoký, tak se nezlobte :D.

Člen- Bílá rokle

14. srpna 2011 v 19:27 | Stříbrná hvězda |  Členové klanu a přihláška
Vím že je taková spíš šedá, ale jako úplně bílá na obrázku vypadala blbě...

Příběh Ostružinového drápa- 5. část

14. srpna 2011 v 11:06 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Aspoň trochu delší, když tu tak dlouho nic nebylo :D.

Časně ráno přiběhl do učednického doupěte Prachovous, zrovna se vracel z noční hlídky.. "Hnědko, Ostružiňáku, vstávejte." Ostružiňák s Hnědkou se rozespale posadili. "Proč tak brzo?" zeptala se Hnědka.
"Dnes půjdete se svými učiteli na ranní hlídku. Kaprad'osrstný s Ohnivousem už na vás čekají, pospěšte si."
"Ano Prachovousi, už jdeme," mnoukl Ostružiňák a uctivě sklonil hlavu.
O chvíli později už Hnědka, Ostružiňák, Ohnivous a Kaprad'osrstný vycházeli z tábora. Tohle byla Ostružiňákova a Hnědčina první hlídka. Připadali si ted' už takový starší a významější, když už šli na hlídku. Asi jako všichni učedníci při první hlídce. Zkontrolovali hranici s Říčním a Větrným klanem. Když byli hranice zkontrolované, Ohnivous mňoukl: "Dnes půjdete lovit. Nezapomeňte však, že první musíte nalovit pro klan, až pak pro sebe!"
"Ano, Ohnivousi," mňoukl Ostružiňák s Hnědkou současně. Učitelé odešli a učedníci zůstali sami. Popřáli si hodně štestí a odběhli každý na jinou stranu.
Ostružiňák se vydal k Vysokým borovicím. Zastavil se a poslouchal. Najednou záhledl nějaké zvířátko v trávě. Zadíval se pozorněji a zjistil, že je to myš. Přikrčil se a skočil. Myš neměla šanci utéct. Ostružiňák ji jedním kousnutím usmrtil. Zahrabal si ji, aby si ji mohl později vyzvednout. Nalovil ještě celkem dost kořisti. Když bylo Slunce nejvýše, rozhodl se, že se s kořistí vrátí do tábora. Kousek před vchodem do tábora zahlédl Hnědku. "Hej, Hnědko, už máš také naloveno?" zeptal se jí.
"Ano, mám. Tohle ale není všechno, ještě mám něco zahrabané."
"Já taky."
Když už měli všechnu jejich kořist na hromadě, přišel k nim Bílý vichr. "Tohle všechno jste ulovili sami?"
"Ano."
"Tak to jste šikovní. Klan ted' potřebuje hodně kořisti a vy jste si dnes vedli opravdu dobře. Postarám se o to, aby se to vaši učitelé dozvěděli."
"Děkujeme, Bílý vichře."
"Nemáte zač. Vemte si něco a běžte si odpočinout."

Čauky

6. srpna 2011 v 8:23 | Stříbrná hvězda |  Ostatní
Ahojte. Dneska odjíždím na tábor a vracím se za týden (13.). Bohužel jsem nestihla napsat žádné články, takže jsem ani nic nepřednastavila... Tak si to tady užijte Mrkající

Příběh Ostružinového drápa- 4. část

4. srpna 2011 v 10:22 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Popelík je ta samá kočka jako Modrák, jen je přejmenovaný.

Než jim učitelé ukázali celé jejich teritorium měsíc už začal pomalu vycházet. Ostružiňák zaklonil hlavu a zadíval se na hvězdy a měsíc. "Zanedlouho bude shromáždění, ne?" zeptal se. "Správně, jsi bystrý," pochválil ho Ohnivous, "Vlastně bude už zítra." Ostružiňáka tahle pochvala hřála u srdce. Učitelé jim ještě ukázali hranici s Větrným klanem a pak už se vrátili do tábora. "Vedli jste si dobře, zítra vás naučímě lovit," mnoukl Kaprad'osrstý.
Hnědka s Ostružiňákem šli k hromadě s kořisti vzít si večeři. Odnesli si ji do učednického doupěte. Popelík a Kopretinka tam už bylia umývali se. Ostružiňák s Hnědkou se najedli a taky se umyli. Byli úplně vyčerpaní. Tlapky je z toho běhání a chození bolely, a proto není divu, že hned usli.

Ashfur

1. srpna 2011 v 16:35 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Jak chcete abych překládala Ashpaw/Ashfur?

Příběh Ostružinového drápa- 3. část

1. srpna 2011 v 12:46 | Stříbrná hvězda |  Ostružinový dráp
Večer Ostužiňák s Hnědkou vešli do učednického doupěte. Narazili tam na Kopretinku s Modrákem, jak se společně umývali.
Modrák se na Ostružiňáka nepřátelsky podíval. Kopretinka se však mile usmála a mnoukla jim, at' si najdou nějaké místo na spaní.
Tento večer usínal Ostružiňák už jako učedník. Velmi se těšil na zítřek, na jeho úplně první výcvik. Říkal si, že dneska asi neusne, tím jak je natěšený a prostě z všechn těch zážitků, ale stejně už za 15 minut z doupěte učedníků ozývalo jen klidné oddychování čtyř koček.
Ráno se jako první vzbudila Kopretinka. Packou dloubla do Ostružiňáka, který ležel nejblíže. "Hej, vstávej," sykla. Ostružiňák se ihned probudil. "Mylsím, že by jste už měli vstávat."
"Ano a děkuji Kopretinko." Kopretinka ještě probudila Modráka a Ostružiňák Hnědku. Když Hnědka s Ostružiňákem vylezli z doupěte, uviděli Ohnivouse s Kaprad'osrtsým jak seděli u vchodu do tábora. Kaprad'osrstý si jich všiml jako první a kývl na ně, at' jdou k nim. "Dobré ráno," pozdravil je Ohnivous s Kaprad'osrstým. Učedníci jim pozdrav opětovali. "Dneska si jen projdeme hranici, at' víte kam až sahá naše teritorium. S Kaprad'osrstým jsme se dohodli, že půjdeme všichni společně," oznámil jim Ohnivous.